V pondělí 19. října byl pro Kohoutovice významným dnem. Navštívila nás totiž známá herečka a pedagožka Gabriela Vránová. Její život je s Kohoutovicemi úzce spjat. Prožila zde své mládí, má zde svého bratra a mnoho přátel.

Paní Vránová si na své Kohoutovičáky našla čas i přesto, že její kalendář je plný. Aby také ne, vždyť se jedná o slavnou divadelní a filmovou herečku, která je stále aktivní členkou Divadla na Vinohradech a vidět je i na televizních obrazovkách. Nyní například v televizním seriálu Doktoři z Počátků.

Setkání bylo skutečně velkolepé. Paní Vránová vzpomínala na své slovenské kořeny, na život v Kohoutovicích i na své filmové a divadelní role. Nevynechala ani zmínku o ředě ze svých kolegů a taktéž své rodině. Řeč přišla i na syna paní Vránové – Ondřeje Kepku – slavného herce, režiséra a scénáristu.

Nádherné povídání nám paní Vránová prokládala skvostnými básnickými přednesy. Za sebe mohu říci, že jsem nikdy neslyšel procítěnější a opravdovější recitaci básní. Z přednesu bylo jasné, že slova paní Vránové „Báseň musíte milovat a musíte s ní souznít, jako byste jí napsali vy sami.“ jsou naprosto pravdivá. Uvádím zde jednu z nich, která mi uvízla v srdci.

Petr Křička: Jedna lomená jednou

Ač na horách valašských jsem se zrodil,
v Německém Brodě jsem do školy chodil.
Má dušička byla předjarní lán,
a hlava – prázdná krabička…
Náš pan učitel byl stařičký pán
jménem, — nu třeba Štěpnička.
Patočka nešlo mi do rýmu. Proto
Změnil jsem skutečné příjmení toto.

Ten stařeček, Pán Bůh dej mu nebe,
nás jistě měl raději než sebe.
Byl anděl, nás kluky miloval
a takto klasifikoval:
mha nade mnou, přede mnou, za mnou
a vůkol,
dvě jedničky sázel mi na každý úkol.
Tu první z pravopisu
a druhou z úpravy spisu. –

Jednou můj úkol se hemžil chybami
jak Indický oceán rybami.
Příčinou omylů těch, tak četných,
bylo pár souhlásek obojetných:
be, fe, me, le, pes se veze,
co to na nás kluci leze?
Jednou po b měkké i
podruhé zas tvrdé y.
Vísledek bil podle toho….
Říkat, chyb že bylo mnoho?
Červených křížků a háků, ó žáku,
kam spočinout popřeješ zraku,
jak máku…
Ale pan učitel nedal se zmást.

Pod mého ducha a potu dcerou bědnou,
hle, ohromná jednička lomená jednou.
„Nic nevykonal, kdo vykoná část“
si dědoušek řekl, „Petrus, pax tibi! …!
A jenom na konci úlohy poznámku,
třaslavou rukou přičinil poznámku:
Až na ty pravopisné chyby!

A teď, když už i mně vlasy šednou,
vzpomínám: jedna lomená jednou…
Náš učitel srdce velké a čisté
měl na pravém místě, to je jisté.
Můj pravopis nebyl za mák hezký,
a vida, je ze mne básník český.
Ale tohle to hlavní není.
On byl též moudrý a zkušený pán.
A tento příběh byl vypravován
pro toto…

mravné naučení:
Svět by byl, lidičky, překrásný, kdyby
z nás každý o bližním s panem
Štěpničkou
smýšlel: Jsi jednička lomená jedničkou…
až na ty pravopisné chyby! …